Anděl v kleci - 1.díl

6. března 2013 v 12:49 | Saso-chan
"Otče?..otče," do místnosti vešla dívka ve zlatých krátkých šatech. Zkoumavě přejela místnost svýma fialovýma očima a došla doprostřed bílého pokoje. Nic tam nebylo, jen v prostředku byla zlatá klec s černým ptákem.
Chtěla odejít, ale zarazil jí hlas. "Nechoď" Ten hlas byl tak příjemný a zroveň hroznivý.
Dívka se otočila a koukla se na černého ptáka. Koukal se svýma černýma očima přímo na ní, jakoby jí chtěl omámit.
"To mluvíš ty ptáčku?" Položila svou drobnou dlaň na klec.
"Pusť mě prosím, jen na chviličku."
"Nemůžu ptáčku, nejde to."
"Prosím, jen na chvíli…vrátím se. Chci jen pozdravit svou rodinu."
"Ale ty se nevrátíš…"
"Ale ano vrátím, prosím jen na chvíli chci za svou rodinou. Dám ti hodinky a za chvíli budu zpět"


Dívce se v ruce objevili zlaté kapesní hodinky. Nebylo to nic zajímavého, ale i tak se Mia usmála, ačkoliv dostávala od otce spoustu věcí tohle jí zahřálo u srdce doopravdy.
"Ale vrať se prosím," otevřela dvířka zlaté klícky a černý pták odletěl pryč. Dívka čekala hodinu, ležela na zemi a pozorovala ručičky hodinek.
"On se nevrátí," povzdechla si nakonec a šla za otcem.
"Otče? Co je to za ptáčka ve zlaté kleci? Proč ho tam držíš?"
"Mio to není ptáček ale černý anděl." Odpověděl jí otec a napil se vína.
"Černý anděl? Ten co zradil boha?"
"Ano ten…"


Dívka stála před zrcadlem a koukala se do svých očích, ve kterých se odrážel strach a zloba.
"On mě podvedl, musím ho dostat zpět než to zjistí otec a přijdu o křídla za zradu."
Mia odešla ze zámku svého otce a vydala se směrem kde měl být zámek černého anděla.
Četla o něm v legendách, byl to anděl který zradil ideály boha, přestal vně věřit a přišel o křídla kterými se k němu mohl dostat . Jeho křídla zčernala a dostal tak své jméno. Nikdo se k němu nesměl přiblížit ale ona musela! Musela ho dostat zpět dřív než se to někdo dozví.

Mia musela sestoupit do jiné dimenze. Byla tam zima a temno. Byla to dimenze, kterou si černý anděl stvořil podle sebe aby mu sloužila jako domov. Sídlili tam kdejací démoni a všichni ho respektovali díky jeho brutální síle. Mia tam byla nepřehlédnutelná byla jediná bíla věc, která tam byla. Její křídla nebyla zatím tak velká jako otcova ale i tak její křídla byla ohromující.
Upotala pozornost každého démona který byl v okruhu kilomteru. A to, že tam je se rozkřiklo tak rychle, že o ní za chvíli věděl každý.

Dostala se až před veliký černý zámek. Byl zabudován ve veliké hoře a šel z něj strach.
"Copak tady dělá nevinný anděl jako ty," slintal vedle ní znetvořený démon a slina mu ukápla na zem.
"J-já…" zakoktala Mia a couvla od něj, bála se, její srdce bylo tak čisté a nevinné, že tohle pro ní byl šok.
"Copak…" tekla mu slina po bradě a přiblížil se k ní. Pak se s rachocením otevřely dveře zámku a Mia vběhla bez přemýšlení dovnitř. Démon zůstal stát venku a dál se na ní hladově koukal, ale ani se nepohnul...nemohl protože moc dobře věděl, že by ho pán potrestal.

Mia couvala a koukala se na něj aby si byla jistá že za ní nepůjde. Špatně došlápla a spadla na zem. Když se otočila uviděla černého anděla. Seděl ve velkém křesle a jeho černá křídla za ním byla větší než ty její. Zvedla se a musela sesbírat veškerou svou odvahu aby mohla promluvit.
"Tys mě podvedl!"
Zasmál se "A to si přišla až sem abys mi to řekla?" Jeho hlas byl podmanivý a zvláštní, takový ještě nikdy neslyšela.
"N-ne! Pojď a vrať se se mnou!"
Znova se zasmál "To nemyslíš vážně..nikam nepůjdu.." probodl jí očima "a TY taky nikam nepůjdeš"
Dveře se s hlukem zabouchly a zvedl se prach.
"C-co? Eh…ne tak nemusíš jít se mnou ale já se vracím!"
"Nemyslíš si snad, že nechám jít někoho tak čistého zpět…a ještě k tomu jsi dcera anděla který mě uvěznil…teď já bud věznit tebe."


Mia seděla v černé místnosti a všude cítila chlad, který se jí dostával pod kůži. Ozvalo se cvaknutí a do místnosti vešel on, tentokrát jeho křídla byla schovaná stejně tak jako její. Na sobě měl polorozepnutou černou košili a černé kalhoty.
"Tak jak se ti tu líbí andílku?" Zlomyslně se zasmál a přišel k ní."Tak teď mi hezky řekneš kam tvůj otec schoval NADĚJI"
"Nevim!" odsekla a uhnula před jeho rukou která k ní mířila.
"Ale no tak," zasmál se a chytl ji za zápěstí, pak jí jedním rychlím pohybem vytáhnul na nohy a koukal se jí tmavýma uhrančivýma očima do jejích.
"Neříkej mi, že ti to neřekl," zasyčel a ušklíbl se.
"I kdybych to věděla neřeknu ti to," zamračila se
"Myslím, že to nebude potřeba, za pár dní mi přijde něco co mi to hledání usnadní…a víš co udělám pak?" Mia mlčela a zamračeně se na něj koukala.
"Pak zničím NADĚJI a celý svět se bude topit v zoufalství, každý tvor…i něco tak čistého jako ty" zasmál se a odstrčil jí. Mia spadla na zem a když zvedla hlavu aby se mu koukla to očí nebyl tam.

Objala si kolena a začala plakat. Slzy jí tekly po tváři a dopadaly na temnou a chladnou podlahu.
Vytáhla zlaté hodinky které od něj dostala když ho pouštěla na svobodu. Když se koukla blíž zlatý prach se rozsypal a hodinky zčernaly. Miu bodlo u srdce a hodila je do rohu místnosti, byla zoufalá. Nikdo jí tu nebude hledat..proč taky.
Je zakázáno sem chodit a nikoho nenapadne, že zrovna ona ten zákaz porušila.

Druhý den přišel znova.
"Už jsi si to rozmyslela?" Ušklíbl se a stál nad ní. Mia mlčela a koukala se do země.
"Dobrá, aspoň si s tebou pohraju," jedním pohybem jí zvedl ze země a držel jí v náruči. Jeho náruč ale nebyla příjemná, byla chladná a násilná. Mia sebou trhala ale nepomohlo to, držel jí moc silně. Odešel s ní z tmavé místnosti a velkou chodbou mířil jinam.
"Prosím! Ne," pokoušela se dostat z jeho chladné náruče.
On se ale jen zasmál, byl to pohrdavý smích který mrazil.

Otevřeli se před nimi kovové dveře a ocitli se v dalším černém pokoji. Tady ale byl měkký koberec. Lampa která osvětlovala černé stěny a postel.
"Ne! Prosím," škubala sebou Mia když jí položil na postel.
Po tváři jí tekl proud slz a vpíjel se do měkkého povlečení. Černý anděl byl nad ní a zlomyslně se na ní koukal.
"Já dostanu vždycky to co chci." To byly poslední slova co řekl a sklonil se k ní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 7. března 2013 v 10:05 | Reagovat

**//////////////** zase dokonalá povídka od velké Saso-sama!*//////////* Honem další díl!**0**

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama